Imunitní systém

K nejvýznamnějším úkolům imunitního systému patří vyhledávání a likvidace abnormálních buněk uvnitř těla ze kterých by mohlo vzniknout onkologické onemocnění. Chybné buněčné klony se tvoří v lidském těle opakovaně, proto je bezchybná činnost imunitního dozoru pro zachování zdraví nezbytná. Specializované složky imunitního systému provádějí také dohled nad existujícími nádorovými ložisky a „spícími“ kmenovými nádorovými buňkami které mohou přetrvávat v těle mnoho let po předchozí léčbě – proto má imunitní systém v těle zcela mimořádné postavení. Současné poznatky nám pomáhají lépe porozumět, jak jej sami můžeme udržovat vysoce výkonný a efektivní. V naší poradně se na tuto problematiku cíleně zaměřujeme.

Biologicky aktivní látky obsažené v potravinách mohou obranné schopnosti těla podporovat více mechanizmy, například potlačují nádorovou angiogenezi. Významné místo v protinádorové imunitě patří vitaminu D . Rovněž betaglukany obsažené v tzv. léčivých houbách mohou působit jako imunomodulátory . Tradičně byly v Asii léčivé houby užívány k podpoře obranných sil při onkologických onemocněních, tento postup se užívá do současnosti a označuje se jako mykoterapie.

Je také zřejmé, že výkonnost imunitního systému podporuje přiměřená pohybová aktivita . Myokiny uvolňované ze svalů při cvičení mají v experimentálních modelech tlumivý účinek na růst nádorových buněk – na svalovou soustavu tak možná do budoucna budeme moci pohlížet rovněž jako na endokrinní orgán produkující protinádorové signální molekuly.

Propojení je prokázáno mezi imunitním systémem a psychikou . Dechové a relaxační techniky či různé formy vědomé práce s tělem snižují stresovou zátěž která imunitní systém oslabuje. Naopak příznivě ovlivňují kvalitu spánku a složky imunitního dozoru, které se podílejí na likvidaci nádorových buněk (například tzv. NK buňky – natural killer cells – skupina bílých krvinek označovaných jako přirozeně zabíječské buňky). Zajímavé jsou současné výzkumy zaměřené na propojení mezi nervovými zakončeními a buňkami imunitního systému v nádorovém mikroprostředí.

Důležité je omezení vlivů, které imunitní systém oslabují – může se mimo již zmíněnou stresovou zátěž jednat o chronické infekce, kouření či nadváhu, která sama o sobě je rizikovým faktorem pro některá nádorová onemocnění. Pacienti se navíc nezřídka sami rozhodují užívat přípravky, které pro ně nejsou vhodné, např. antioxidanty v průběhu onkologické léčby.

K oslabení protinádorového dozoru dochází během stárnutí i vlivem některých léků. To dokumentuje v odborné lékařské literatuře popsaný případ kdy k přenosu nádorového onemocnění došlo od ženy, která která prodělala 16 let před darováním orgánů operaci maligního melanomu. V době transplantace byla bez známek tohoto onemocnění, melanomové buňky se však objevily u příjemců jejich ledvin. To znamená, že buňky původního nádoru po celých 16 let přetrvávaly v jejím těle skryté pod kontrolou imunitního dozoru. Rozvoj melanomu po transplantaci lze vysvětlit tak, že užívané imunosupresivní léky oslabily u příjemců jejich protinádorovou imunitu a nádorové buňky se díky tomu začaly opět rozmnožovat. Obdobných případů bylo popsáno v odborné literatuře více.